Záchrana vřesovišť v Bavorsku: Zemědělci jsou skeptičtí ohledně přemokřování

Záchrana vřesovišť v Bavorsku: Zemědělci jsou skeptičtí ohledně přemokřování

Co se děje ve vřesovišti? V diskuzi o ochraně klimatu je přemokřovaná vřesoviště na pořadu dne nejen v Bavorsku, ale i v celém Německu. Od zavedení programu bavorských vřesovišť v prosinci 2023, který podporuje zavlažování vřesovištních oblastí, však zemědělci nezaznamenali žádnou pozitivní odezvu. Bonus za financování ve výši 2 200 eur na hektar a rok po dobu dvanácti let se může zdát lákavý, ale zatím žádný zemědělec neprojevil zájem o účast, jak uvádí [br.de](https://www.br.de/nachrichten/wissen/klimaschutz-im-moor-kein-interest-an-wiedervernaessung, V1Zsntw)

„wetter is better“ je motto chráničů moorů a odkazuje na dalekosáhlé pozitivní účinky opětovného zvlhčování. Tento proces může snížit emise CO2 o více než 80 procent, což by se v době klimatických změn nemělo podceňovat. Mezi zemědělci však panují značné obavy, zejména pokud jde o soutěž o půdu, která je spojena se zavlažováním. Zájem nejeví ani studenti zemědělství z Kaufbeurenu – potřeba půdy pro intenzivní zemědělství je prostě příliš vysoká.

Ochrana klimatu a zemědělství v konfliktu

Hořký fakt: odvodněné bažiny uvolňují velké množství skleníkových plynů, což zesiluje současnou diskusi o klimatických cílech. Přesněji řečeno, jeden hektar odvodněných vřesovišť ročně vypouští skleníkové plyny, které odpovídají roční spotřebě šesti průměrných obyvatel Bavorska. Nicméně rašeliniště ztrácejí substanci – až 4 cm půdy ročně – a předpokládá se, že 25 % zemědělsky využívaných rašelinišť v Bavorsku by mohlo být nepoužitelných za pouhých 15 let.

Annette Freibauer z LfL zdůrazňuje, že procesy programu jsou atraktivní, ale je třeba je procvičovat, aby skutečně dosáhly většího dopadu. Co ale farmářům brání? Podle Jochena Krauße, farmáře z Günzburgu, který zavlažuje oblasti od roku 2019, stojí v cestě registrace do programu vysoké požadavky a nejasná odpovědnost. Hydrologický posudek je nezbytný a byrokratická zátěž, zdá se, mnoho lidí odradí.

Mokrá vřesoviště jako úložiště uhlíku

Rašeliniště nejsou jen ohnisky ochrany klimatu, ale také důležitými zásobárnami uhlíku. Ukládají více uhlíku než všechny světové lesy dohromady. V Německu byly velké části těchto vřesovišť odvodněny, což vedlo k uvolnění uloženého uhlíku. Vřesoviště by proto měla být zavodněna až těsně pod úroveň terénu, aby si zachovala svou funkci ukládání uhlíku. Existují však problémy: Aby bylo opětovné zavlhčování finančně životaschopné, jsou nutné nové marketingové kanály pro produkty z paludikultur, i když obvykle vedou k nižším výnosům.

O to důležitější je, aby se šířily inovativní přístupy, jako jsou ty v energetické komunitě Malchin. Zde se sklízejí stébla z převlhčených vlhkých luk a pálí se ve výtopně, aby zásobovala části města klimaticky šetrným teplem. Tato řešení nabízejí nové perspektivy, ale mohou znamenat vysoké investiční náklady.

Stručně řečeno, zavlažování rašelinišť je citlivou otázkou, která musí vyvažovat zemědělské zájmy a environmentální cíle. Faktem je, že úspěšné převlhčení vyžaduje rozsáhlý technický zásah a dobré ruce ze strany zemědělce. Budoucí generace budou muset chtě nechtě sklidit výsledky našich dnešních činů.