Skandál kolem Wilhelma Ehmera: Kontroverzní vydavatel Lüdenscheid!

Skandál kolem Wilhelma Ehmera: Kontroverzní vydavatel Lüdenscheid!

25. června v 18 hodin se v Kulturhaus Lüdenscheid chystá vzrušující událost. Dr. Dietmar Simon, redaktor „Reidemeister“, bude hovořit o mnohostranném životě Wilhelma Ehmera. Pod názvem „Tři životy Wilhelma Ehmera“ osvětluje příběh jedné z nejkontroverznějších osobností historie Lüdenscheidu.

Wilhelm Ehmer (1896–1976) byl nejen šéfredaktorem a vydavatelem největšího deníku v Lüdenscheidu, ale také město pět desetiletí utvářel. Jeho kariéra zdánlivě hladce překročila výrazné historické epochy roku 1933, roku, kdy se národní socialisté chopili moci, a roku 1945, konce druhé světové války. Za nacistů dosáhl národní slávy prostřednictvím literárních děl vydaných v této temné době, což ilustruje složitost jeho biografie. Lokaldirekt uvádí, že Dr. Simon se během přednášky blíže podívá na Ehmerův denacifikační spis.

Život plný protikladů

Ehmer strávil dětství v Hongkongu, než ho jeho cesta zavedla do Hamburku. Po první světové válce sloužil od roku 1939 jako tiskový mluvčí v různých zemích a během války psal spisy, které jsou dnes považovány za ohavné. Za zmínku stojí zejména článek z roku 1943 ve Völkischer Observer, ve kterém vylíčil smrt ve válce jako nezbytnou. Ehmer přišel o pravou ruku při bombovém náletu v roce 1943, zatímco jeho synové byli zabiti ve válce. Přes tyto osobní tragédie se po válce přihlásil k západoněmeckému poválečnému řádu a aktivně se podílel na rekonstrukci nakladatelství v Lüdenscheidu.

V roce 1949 zažil buržoazní tisk v Lüdenscheidu pod Ehmerovým vedením obrodu. Byl nejen spoluzakladatelem správní rady Nedělitelného Německa, ale zastával také různé funkce v západoněmeckých tiskových asociacích. Zvláště pozoruhodné je, že rodina Ehmerů vedla Lüdenscheider Nachrichten až do konce 80. let 20. století.

Denacifikace: Bolestivý proces

Denacifikace byla ústředním tématem německých poválečných dějin. V té době bylo členy NSDAP kolem 8,5 milionu Němců. Za účelem očisty společnosti bylo rozhodnuto o denacifikaci, která začala na jaře 1945, tedy mnohem dříve, než byly vydány všechny prováděcí předpisy. Jak bpb vysvětluje, spojenci zpočátku neprováděli jednotná opatření a denacifikace byla v různých okupačních zónách řešena odlišně. Nejpřísněji se to provádělo v sovětské zóně, zatímco v zóně USA byl přístup méně přísný.

Britský historik Frederick Taylor popisuje výzvy a nespravedlnosti denacifikace ve své knize „Mezi válkou a mírem“: Americká a ruská okupační mocnost se zpočátku orientovala na přísná opatření, ale brzy musela čelit potížím v Německu. V kritické kapitole se Taylor věnuje problémům, se kterými se denacifikace musela potýkat. Zdůrazňuje, že pro tento proces mohlo být lepší uspořádání, ale spojencům se přesto podařilo dosáhnout určitého stupně denacifikace, i když se často zastavila. Welt ukazuje, že případná politika usmíření upřednostnila převzetí členů NSDAP do úřadu.

Současná debata o historické odpovědnosti a vypořádání se s nacionálním socialismem ukazuje, že Ehmerův život a události, které se těmito tématy zabývají, mají velký význam. Zvou k nahlédnutí nejen do složitých biografií jednotlivých lidí, ale i do celkových společenských procesů, které formovaly poválečné uspořádání.