Fehlmannovo loučení: Pohled na Schumanna a jeho hudební tajemství
Beat Fehlmann, ředitel Státní filharmonie, se zamýšlí nad hudbou Roberta Schumanna a jeho blížícím se koncem kariéry.

Fehlmannovo loučení: Pohled na Schumanna a jeho hudební tajemství
Svět hudby je neustále zkoumán a interpretován novými způsoby, v neposlední řadě díky angažovaným osobnostem, jako je Beat Fehlmann, ředitel Státní filharmonie Porýní-Falc. Díky hlubokému spojení s Robertem Schumannem, velkým skladatelem 19. století, Fehlmann projevuje zvláštní fascinaci emocionálními rozměry hudby. „Rád bych se zeptal Roberta Schumanna, co ho na jeho dílech znepokojovalo,“ říká Fehlmann, který někdy rozpoznává složité vrstvy v Schumannových příbězích, ale občas je také zmaten „tajemstvím“ hudby. Věří, že hudba funguje na hlubší úrovni a může odrážet sebevnímání lidí, aniž by technické vysvětlení tento efekt ubíralo. Fehlmann zdůrazňuje, že Schumannova díla vybízejí k intenzivnímu zapojení do hudby a se sebou samým.
Schumann, narozený 8. června 1810 ve Zwickau, byl nejen nadaným skladatelem, ale také klavíristou a hudebním kritikem, který sehrál zásadní roli v raném romantismu. Syn z bohaté rodiny neměl žádné hudební vzdělání, ale rozhodl se najít cestu v hudbě a zpočátku studoval práva. Jeho vášeň pro hudbu ale během studií zesílila, což ho přivedlo ke studiu hry na klavír u Friedricha Wiecka. Schumannova tvůrčí fáze vyvrcholila významnými díly, které jsou dodnes populární, jako jsou „Karneval“ a „Dětské scény“. Ústřední roli hraje emocionální hloubka jeho skladeb, které si Fehlmann tolik cení. Na konci srpna po sedmi letech ve funkci ředitele v Ludwigshafenu odstoupí, aby převzal umělecké vedení hudební akademie v Lichtenštejnsku.
Schumannův experiment
Kromě toho byla Schumannova díla reinterpretována v roce 2023 jako součást vzrušující události ve Špýru. Z „Schumannova experimentu“ se stal multimediální salon, ve kterém Německá státní filharmonie Porýní-Falc představila romantickou hudbu neotřelým způsobem. Návštěvníci zde zažili vzrušující spojení mezi klasickou hudbou a moderními tvůrčími projevy, například pomocí tzv. „Skriabinova kódu“. Tyto inovace vdechují nový život do světa klasické hudby a podtrhují, že Schumannův odkaz žije a inspiruje nové generace.
Významný vliv tohoto skladatele na hudební dějiny připomíná Schumannova pamětní deska na průčelí Schumannova domu v Düsseldorfu, který slouží jako muzeum. S více než 300 zhudebněnými básněmi a významnými díly téměř všech hudebních žánrů zůstává Schumann nepostradatelnou postavou klasického repertoáru. Jeho umělecký odkaz inspiroval nejen jeho současníky, ale ovlivnil i pozdější skladatele jako Mahlera či Debussyho.
Souhrnně lze říci, že jak Schumannův odkaz, tak současné projekty kolem jeho hudby jsou živými příklady toho, jak hluboce je hudba zakořeněna v našich životech a jak nás neustále podněcuje k reflexi. Dialog mezi minulostí a současností pokračuje, když Intendant Fehlmann a Státní filharmonie Porýní-Falc nacházejí kreativní způsoby, jak zpřístupnit Schumannovo nádherné dílo širšímu publiku.