Feministická utopie: Královny na Schillerových dnech v Dortmundu!

Feministická utopie: Královny na Schillerových dnech v Dortmundu!

V rámci letošních Schillerových dnů v Dortmundu budí rozruch inscenace „Královny“. Režisérka Marie Senf ve svém představení představuje klasické postavy ze Schillerovy „Marie Stuartovny“ ve zcela novém světle. Místo očekávaného happy endu zavede inscenace diváky do světa, který kombinuje mýtické a futuristické prvky. Na začátku představení vystupují Alžběta I. a Marie Stuartovna z nadrozměrné plastiky lůna, což už signalizuje jasnou výpověď o feministické perspektivě díla. Patriarchální genderový řád, který byl silný v Schillerově originále, je zpochybňován. Jak uvádí Rheinpfalz, tato inscenace není pouze adaptací, ale také kritickou revizí konzervativních genderových teorií, které autorka propagovala v 18. století, a představuje tak most k feministickému literárnímu bádání.

Ale o čem jsou ty feministické revize? Pohled do literatury ukazuje, že historické adaptace „Marie Stuartovny“, jako je „Alžběta“ Charlotte Birch-Pfeiffer a „Maria Stuartovna ve Skotsku“ Marie von Ebner-Eschenbach, již staví do středu ženské perspektivy. Tyto práce nejen rozvinuly potenciál feministické úvahy, ale také podnítily diskusi o kanonizaci ženské literatury. Těmito aspekty se podrobně zabývá literární rešerše, například Barbara Becker-Cantarino. Zaměření na genderové role a kritické zkoumání struktur mužské dominance jsou ústředními tématy její tvorby.

Zrcadlo genderových rolí

Feministická perspektiva, která je zvláště jasná v „Queens“, je výsledkem let debat o genderové identitě a ženské emancipaci. Becker-Cantarino ve svých analýzách kritizuje tradičně mužskou literární vědu, která často znehodnocuje ženy a jejich díla. Kontrola mužských spisovatelů nad ženskou literární produkcí, kterou popisuje jako „genderovou cenzuru“, zůstává ústředním bodem diskuse o genderové rovnosti v literatuře.

Zobrazení žen jako idealizovaných nebo démonizovaných postav ve středověku pomohlo posílit stereotypní genderové role. Becker-Cantarino na příkladu popisuje, jak se obraz ženy postupně měnil společenskými změnami v 18. a 19. století. Produkce literatury ženami vedla k diferencovanějšímu obrazu žen a zpochybňovala tehdejší patriarchální struktury.

Odchod do nových dimenzí divadelního umění

Kombinace současného divadla a hloubkové literární analýzy vnáší do festivalu svěží vítr a zve diváky k zamyšlení. Představení „Královny“ se stává působivým příkladem toho, jak lze inscenace využít i jako platformu pro společenské diskuse – v duchu Schillerových nadčasových témat.