Žhářský útok na synagogu: 28letý muž zůstává v psychiatrické léčebně!

Žhářský útok na synagogu: 28letý muž zůstává v psychiatrické léčebně!

Žhářský útok na synagogu v Oldenburgu vyvolal rozruch a nyní s sebou přináší nový vývoj. 17. června 2025 vynesl Oldenburský krajský soud verdikt: Osmadvacetiletý pachatel, který v dubnu 2024 hodil na dveře synagogy Molotovův koktejl, byl prohlášen za nevinného. Podle NDR za to může jeho duševní choroba, paranoidní schizofrenie.

Mladík v době činu prodělal akutní záchvat, vyprovokovaný užíváním drog, zejména konopí, a vysazením léků. Hlasy v jeho hlavě ho k tomu přiměly a on to popsal jako pokus „konvertovat“ a „varovat“ židovskou komunitu, jak vysvětlil u soudu, uvádí butenunbinnen. Politicky motivovaný čin však soud vyloučil.

Psychiatrická léčba a preventivní detence

Obviněný svým psychickým stavem představuje nebezpečí pro sebe i pro ostatní. Musí proto zůstat v psychiatrické léčebně, dokud se jeho stav nezlepší. Rozsudek však zatím není pravomocný. Případ byl dokonce uveden v celostátní televizi a byl pokryt v pořadu „Aktenzeichen XY… Nevyřešeno“. Policistům se podařilo pachatele dopadnout až v lednu 2025 poté, co na incident intenzivně upozorňovala veřejnost i média.

Samotný žhářský útok naštěstí způsobil jen drobné poškození dveří synagogy, které se podařilo rychle uhasit týmem domovníků z nedalekého kulturního domu. Ke zranění osob nedošlo, což je vzhledem k okolnostem pozitivní.

Sociální reakce

Židovská komunita byla přímo zasažena a pachatel se veřejně omluvil vůdkyni komunity Claire Schaub-Mooreové. V reakci na incident zorganizovala občanská aliance v Oldenburgu „tichou vigilii za lidskost a toleranci“. Takové akce jsou důležité, abychom se postavili proti netoleranci a násilným útokům.

Otázka jednání s duševně nemocnými zločinci má v naší společnosti velký význam. DGPPN zdůrazňuje, že lidé s duševním onemocněním nejsou obecně nebezpečnější než zdraví. Ale v kombinaci se zneužíváním drog může dojít k agresivnímu chování. Nedávné studie také ukazují nárůst psychiatrických umístění, což poukazuje na potřebu reformy vězeňství.

Nakonec nezbývá než doufat, že případ povede nejen k diskusi o právním rámci, ale také k intenzivnější diskusi o léčbě duševně nemocných lidí v naší společnosti. Incident nám připomíná, že jsme všichni povoláni k toleranci a lidskosti a držet spolu v těžkých časech.