Průmysl v krizi: 10 000 pracovních míst měsíčně zanikne!

Průmysl v krizi: 10 000 pracovních míst měsíčně zanikne!

Německý průmysl má v posledních letech neustálý klesající trend. Hlasitý n-tv Společnosti od roku 2018 nepřetržitě ztrácejí práci, přičemž každý měsíc zanikne přibližně 10 000 pracovních míst. Jako hlavní překážky bránící oživení průmyslu se uvádí vysoká byrokracie, energie a nemzdové náklady na pracovní sílu.

V aktuálním podcastu „Klima-Labor“ s odborníky Claudií Kemfert, Sabine Nallinger a Seppem Müllerem se diskutuje o znepokojivé situaci v oboru. Nallinger varuje, že situace je všechno, jen ne růžová a Müller zdůrazňuje, že k bídě výrazně přispívají nekonkurenceschopné ceny energií a vysoké nemzdové mzdové náklady. Šokujících 94 % energeticky náročných společností zvažuje stěhování z Německa.

Role vodíku

Ústředním tématem diskusí je potřeba zeleného vodíku, který by se měl vyrábět pomocí zelené elektřiny, aby došlo k dekarbonizaci průmyslu. Ocelářské společnosti Salzgitter a Thyssenkrupp prosazují různé přístupy k využívání vodíku, ale shodují se, že bez spolehlivé vodíkové strategie utrpí konkurenceschopnost Německa. The Handelsblatt informuje o výzvách, které s sebou dekarbonizace v průmyslu přináší. Nedávno proběhlo kolo aukcí Evropské komise na podporu vodíkových projektů, do kterého bylo podáno 61 nabídek z jedenácti zemí. Navzdory poklesu nabídek o více než 50 % ve srovnání s loňským rokem ukazuje, že poptávka po zeleném vodíku by mohla do roku 2050 vzrůst až na 500 milionů tun ročně.

Předložené projekty nabízejí kapacitu elektrolyzéru přibližně 6,3 gigawattů a během deseti let by mohly vyrobit více než 7,3 milionu tun obnovitelného vodíku. K překonání výzev jsou však zapotřebí životaschopné obchodní modely, které zajistí dopravu a nákup zeleného vodíku.

Důsledky pro společnost

Diskuse týkající se ztráty pracovních míst a problémů v průmyslu vyvolávají naléhavou otázku: Jak lze zachovat rovnováhu mezi ochranou klimatu a zachováním pracovních míst? Müller vyjadřuje obavy, že by ve společnosti mohlo vzniknout zvyšující se napětí, pokud by průmysl pokračoval v poklesu. Kemfert také kritizuje německý neúspěch v elektromobilitě, a přestože uznává potenciál v automobilovém průmyslu, vidí naléhavou potřebu jednat.

Stavební sektor v Německu je zároveň zodpovědný za přibližně 15 procent emisí CO₂, uvádí se KPMG. Zákon o nahrazení starých topných systémů systémy šetrnými ke klimatu má přispět k drastickému snížení emisí CO₂ do roku 2030. To ukazuje, že nejen průmysl, ale také stavebnictví může být součástí řešení k dosažení klimatických cílů.

V této turbulentní době je to jasné: k úspěšnému zvládnutí výzev dekarbonizace a zároveň zajištění pracovních míst jsou zapotřebí inovativní přístupy a spolupráce.