Frankfurt vrací úder: vyšší pokuty pro pachatele odpadu!

Frankfurt vrací úder: vyšší pokuty pro pachatele odpadu!

Je to znepokojující problém, který neustále znepokojuje obyvatele centra Frankfurtu: nepořádné nakládání s odpadky. V současné době je zde pozorován trend, který bude mnoha lidem dobře znám – tzv. teorie rozbitých oken. Tato teorie, kterou v roce 1982 zformulovali američtí sociální výzkumníci James Q. Wilson a George L. Kelling, popisuje souvislost mezi úpadkem městských oblastí a nárůstem kriminality. Ve Frankfurtu mají první náznaky této teorie okamžitý dopad FAZ hlášeno.

Situace na silnicích se v posledních letech znatelně zhoršila. Všude můžete vidět odpadky a odpad – od běžných kelímků až po krabice od pizzy, které jsou jednoduše nedbale pohozeny na podlahu. Pohled je nejen neestetický, ale ovlivňuje i životní styl mnoha obyvatel. Je zde pozorovatelný efekt: lidé s větší pravděpodobností jednají nečistě, když pozorují takové chování ve svém okolí. To je podstata teorie rozbitých oken, která naznačuje, že vnímání zanedbávání ve čtvrtích zvyšuje pravděpodobnost, že se další zanedbávání a případná kriminalita prosadí.

Přísnější opatření proti pachatelům odpadků

S ohledem na tyto problémy plánuje město Frankfurt přijmout přísnější opatření proti pachatelům odpadů. Do budoucna se výrazně zvýší pokuty za nelegální nakládání s odpady. Každý, kdo bude přistižen, může očekávat, že zaplatí až 1000 eur za nelegální objemný odpad a 400 eur za psí výkaly, které se povalují. Vedení města doufá, že tato opatření vyšle silný signál ke stabilizaci společenských norem a zlepšení městského panoráma.

Město se ale nevyhne přiznání, že na pořádkovém úřadě chybí pracovníci. Tento deficit by mohl ztížit kontrolu a sledování nových pravidel. Navzdory přísným zákonům se názory na teorii rozbitých oken různí.

Pozadí teorie rozbitých oken

Základním poselstvím teorie rozbitých oken je, že rozbitá okna je třeba rychle opravit, aby nedošlo k dalšímu ničení a delikvenci. Vychází to ze starších předpokladů z Chicagské školy i z experimentu Philipa Zimbarda, který v 60. letech minulého století studoval vandalizaci zaparkovaných aut. Jeho závěr byl jasný: předchozí poškození vede k dalšímu špatnému chování, zejména v sociálně obtížném prostředí. Například v Chicagu Thrasher, Shaw a McKay objasňují, že určité zanedbané čtvrti mají často vyšší úroveň kriminality, zejména tam, kde jsou obyvatelé již pod tlakem a sociální normy klesají.

Kritici však poukazují na to, že teorie často popisuje jejich symptomy, zatímco ignoruje základní příčiny zanedbávání a kriminality. Komplexní metaanalýza 30 studií z roku 2015 ukazuje, že kooperativní policejní práce je v mnoha případech úspěšnější než strategie nulové tolerance, která je úzce spojena s teorií rozbitých oken. Otázkou však zůstává, jak Frankfurt zvládne balancování mezi pořádkem a prevencí.

Zda se díky novým opatřením skutečně dostaví očekávané úspěchy a zda se Frankfurt z této záležitosti poučí, se teprve uvidí. Důležité zůstává, aby město nejenom zasahovalo proti pachatelům odpadů, ale aby udržitelně zlepšovalo přístup občanů k životu a čistotu města.